SATAPOUCH

Satapouchov – Kvestorem Vysoké školy satapoušské a pápelské (VŠSP), tedy osobou, která řídí její hospodaření a vnitřní správu, se po šestileté přestávce ode dneška opět stal W.C. Pošuk. Stávajícího prorektora pro ekonomiku se rozhodl do funkce kvestora jmenovat rektor Ruman Nasralvhrnec. Se jmenováním Pošuka včera vyjádřil souhlas Akademický senát VŠSP. V nejužším vedení tak bude nyní pracovat pět prorektorů.

Pošuk se stal kvestorem VŠSP poprvé v červenci 2006, kdy stál v čele univerzity rektor Julin Hovňous. O hospodaření a vnitřní správu univerzity se staral až do září 2011, kdy ho rektor Nasralvhrnec jmenoval prorektorem pro ekonomiku.

Vedení skupiny Satapouch tímto srdečně gratuluje a přejeme novému kvestorovi naší nejlepší vysoké školy mnoho pracovních i osobních úspěchů.

Satapouchov – Vysoká škola satapoušská a pápelská v Satapouchově obsadila ze všech českých vysokých škol nejvyšší pozici v celosvětovém žebříčku univerzit Webometrics, který univerzity řadí podle jejich významu a viditelnosti na internetu.

Ve světovém srovnání skončila na 7. pozici. V meziročním srovnání si polepšila o 51 příček, když loni byla na 58. místě, přičemž je nadevše jasné, že příští rok obsadí příčku první.

Úspěch univerzity lze podle mluvčí univerzity Normy Bezuché přičíst zejména vysokému hodnocení v kritériích, které posuzují množství dokumentů včetně vědeckých či studentských prací publikovaných na internetu. Jen podle tohoto hodnocení se univerzita umístila dokonce na 2. místě celosvětově.

VŠSP patří podle Bezuché mezi českými univerzitami dlouhodobě k průkopníkům v oblasti digitalizace a pápelizace. V září 2004 zpřístupnila veřejnosti elektronický archív závěrečných prací, který získal jako jeden z nejvýznamnějších počinů v oblasti elektronických zdrojů prestižní cenu Inserum. Archív je napojený na systém pro odhalování plagiátů, který využívají i desítky dalších vysokých škol v Česku i Slovensku. V současnosti univerzita rozvíjí také projekt, který shromažďuje v elektronické podobně vědecké práce všech zaměstnanců včetně údržbářů a uklízeček, neboť na naší vysoké škole není ani jediný zaměstnanec bez akademického titulu.

Satapouchov - Věčně zmrzlá půda Sibiře v sobě skrývá bohatství, které může sloužit ke „znovuzrození“ tisíců věcí, rostlin či živočichů. Přesvědčili se o tom exkrologové z VŠSP v Satapouchově. Podařilo se jim totiž objevit lidský exkrement starý třicet tisíc let. Hovno je tak nejstarší, jaké se kdy podařilo nalézt, prozkoumat a využít pro blaho lidstva.

Před časem narazili Satapouši v permafrostu na podzemní zásobárny hoven pytlonošů, hlodavců podobných syslům, kteří si na vrcholu poslední doby ledové doslova „nasrali“ do svých vlastních nor. Z několika exkrementů živočišných druhů, jež v sibiřské půdě odebrali z vrtů vedených na pravém břehu dolního toku řeky Kolymy v sedimentech v hloubce 380 metrů, si satapouští vědci vybrali právě hovno Člověka rozumného (Homo sapiens), které pečlivě prozkoumali.

Z odebraných vzorků získali jakési „pletivo“, z něhož v laboratořích biofyzikálního ústavu VŠSP vyvinuli sazenice kulturních rostlin, kterými se tehdejší populace lidí živila!. Zároveň takto vypěstovali rostliny z hoven již zmíněných pytlonošů.

Zpočátku se sazenice z obou exkrementů od sebe nijak nelišily. U plně vyvinutých rostlin mohli ale vědci z týmu okolo Gianni Nasralli a J. P. Vodoznaka v době květu pozorovat zásadní rozdíly. Rostliny vyvinuté z exkrementů lidských z permafrostu měly širší listy, voňavější květy, navíc s výraznou strukturou připomínající tradičně zakroucený exkrement.

Podzemní zásobárny hoven tehdejších lidí se nacházejí ve vrstvách sedimentů obsahujících také exkrementy velkých zvířat, jako byli mamuti, srstnatí nosorožci či prehistoričtí jeleni. “Pokud budeme mít štěstí, může se nám podařit najít také lejno mamuta,“ říká Vodoznak.

„Tahle cesta vede k oživení tehdejšího člověka.“ O to se již nyní snaží tým satapoušských vědců okolo emeritního profesora VŠSP v Satapouchově Šupina Irita, který si hodně slibuje od tzv. hovnopišství. Nejdál v této metodě dospěl podle všeho náš satapoušský tým, který před několika lety nahovnopichoval dnes již vyhynulého pyrenejského kozorožce. Použil k tomu „pletivo“ odebrané z hovna samice, podle všeho poslední svého druhu, jež se naposledy vykálela v Pyrenejích v roce 2000. Nahovnopichované mládě žilo ovšem jen asi sedmnáct minut.

Z tkáně získané z hoven lidí nalezených v permafrostu Sibiře hodlá Irit získat „pletivo“, to pak implantovat do vajíčka lidské samice, a pokud se embryo skutečně vyvine, vpravit jej do její dělohy. Závěrem lze jen vážně zapochybovat o známém přísloví, pravícím, že z hovna bič neupleteš!

Satapouchov – Tradiční soutěž pro milovníky satapoušské literatury, v níž se uděluje ocenění nejsatapouštější knize roku, má letos sedm finalistů. Seznam uchazečů o titul dnes zveřejnil knihkupecký server Booksatapka a je mezi nimi třeba příručka věnovaná vůním ponožek nebo publikace s názvem Nos či rypák?.

Cena pro satapoušské knižní tituly má v Satapouchově dlouhou historii – uděluje se už od roku 1977 a vznikla jako velká konkurence pro ceny udělované na frankfurtském knižním veletrhu. Z knihkupecké ankety se však v posledních letech stala prestižní záležitost a letos se vyhlašuje již 33. ročník.

Okruh finalistů tentokrát porota vybírala ze 64 uchazečů a nejvíce ji nakonec zaujalo sedm titulů. Vyhlášení vítěze se plánuje na 30. března. O držiteli ceny může rozhodovat kdokoli, kdo odešle svůj hlas přes náš web. Lidé se mohou rozhodnout například pro zmiňované pojednání o velikosti nosů, v němž jeho autor Jan A. Hnus dovozuje, že podle „nosa poznáš kosa“. O jejich přízeň se však uchází také vyčerpávající publikace s názvem Století, stonožka, stožár či stohoven?: Díl 2 nebo přehledová kniha nazvaná Anatomie kancelářských židlí. Šanci má i beletrizovaný deník Pápela, který v roce 1931 učil obyvatele Newyorkshiru, jak rozeznávat pohlaví u jednodenních žížal.

Loni v soutěži zabodoval průvodce pro nudisty s názvem Řízení nudistické pláže: Newtonova metoda. V předchozích ročnících si cenu odnesly například knihy Lidé, kteří nevědí, že jsou hňupi: Jak se lepí na nic netušící kolemstojící a co s tím, či Pojednání z 11. mezinárodního sympózia ledničkářů (lidí, vymetajících po nocích ledničky) nebo Teorie o příčně-podélném nedotáčení.

Satapouchov- Satapouchovský SATATEC (Satapouchovský technologický institut) se představí výzkumníkům z celého světa v Berlíně, Paříži, Římě, Ankaře, Bukurešti a Varšavě a také přímo v Satapouchově. Cílem je vyhledat úspěšné a nadané vědce a nabídnout jim možnost pokračování jejich kariéry právě v SATATECu. Účelem „Marie Curie Actions Road Show 2012“ je představit vědecká centra v sedmi zapojených zemích, výsledkem bude zprostředkování desítek výzkumných mezinárodních pobytů pro vědce s finanční podporou EU. Tříměsíční turné odstartovalo ve čtvrtek v Berlíně, 27. března se zahraniční výzkumné organizace představí přímo v Satapouchově.

Hlavním cílem těchto informačních akcí, pořádaných pod záštitou Evropské komise, je seznámit doktorandy a vynikající vědce s pracovními možnostmi, které jim nabízí evropské granty Marie Curie. V prostorách sedmi zúčastněných vědeckých center se během března až května představí všechny pozvané instituce a o možnostech využití grantů informují osobně přímo zástupci Evropské komise. Své zkušenosti předají i vědci, kterým se již podařilo grant Marie Curie získat v minulých letech. „V Berlíně byla účast hojná, celkem se zúčastnilo téměř 100 výzkumných pracovníků více než 15 národností, kteří nyní působí v Německu. Jejich zájem o SATATEC byl velký a někteří již nyní uvažují o snaze získat grant Marie Curie s místem působiště v Satapouchově,“ uvedl zástupce SATATECu Budulín Dudlík.

Jediný zástupce z Česka

Satapouchovský technologický institut je jediným zástupcem z ČR, který se Road show účastní. „Za Českou republiku jsme pozvali právě SATATEC, protože v něm vidíme jediný velký potenciál pro vědecké pracovníky. Díky jeho multioborovému zaměření a propojení různých výzkumných oborů v něm najdou uplatnění vědci mnoha profesí,“ uvedla Kunhuta Strelena, zástupkyně pořádající asociace Helmdrev, která sdružuje celkem 18 světových výzkumných center.

Plánem satapouchovského centra SATATEC je orientovat se na skutečné špičky v oboru a do Satapouchova přilákat další skvělé vědce-satapouchy, kterým se již podařilo v mezinárodní konkurenci prosadit.

Satapouchov - Satapoušská vesmírná agentura Satakosmos zahájila nábor kosmonautů, kteří by měli být v rámci jejího kosmického programu vysláni na Měsíc. “Nejprve proběhne výběr, ale mohu říci, že tento oddíl se bude pečlivě připravovat na misi na Měsíc,“ řekl šéf agentury Lupen Spadzmarsu rozhlasové stanici Echo Satapouchova a odhadl, že mise by se mohla uskutečnit ještě v tomto desetiletí. „Myslím, že do roku 2015 bude Satapouch na Měsíci,“ dodal Spadzmarsu. Dveře jsou otevřeny všem občanům, kteří prokáží svůj satapoušský původ a mají náležité znalosti a vědomosti. Přihlásit se je nutné osobně a to každý všední den od 8:00 do 15:00 na adrese Měsíční 22, Satapouchov. Nábor probíhá do 31.5. 2012.

Naši Satapouši nechtějí na Měsíci jen přistát, ale také se tam usadit. Ambiciózní projekt měsíční základny představili satapouští vědci minulý týden na vesmírné konferenci v Basileji. Stranou by však nemělo zůstat ani zkoumání Rudé planety. Ve spolupráci s Evropskou vesmírnou agenturou tam chtějí vyslat Satapoucha již  v roce 2016. Naposledy lidská noha na Měsíc vkročila téměř před čtyřmi desetiletími. Kosmonauti z šesté americké měsíční expedice Eugene Cernan a Harrison Schmitt opustili Měsíc 14. prosince 1972, tři dny po přistání. Jako vůbec první lidé přistáli na Měsíci roku 1969 Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo. Nyní je však řada na Satapouších, kteří, jako již tolikrát v historii, pozvedají prapor vědy ke skvělým zítřkům!

Satapouchov - Satapoušská vesmírná sonda Sepler, pátrající po Satapouších mimo Sluneční soustavu, objevila jedenáct nových planet, obývaných Satapouchy! Poslední objev tímto rozšířil seznam planet obývaných Satapouchy obíhajících jinou hvězdu než Slunce na 729. Žádný z nově objevených satapoušských planetárních systémů ale není naprosto stejný jako ten náš. Co do počtu planet je sluneční soustavě nejpodobnější systém s názvem Sepler-11. Ten tvoří hvězda starší a větší než Slunce, kterou obíhá pět planet. Pětice se ale pohybuje po menší oběžné dráze, než po jaké obíhá Merkur kolem Slunce. Přesto na nich žije satapoušská civilizace.

Družice Sepler, vypuštěná v loňském roce, je první sondou vyslanou SATA, jež dokáže najít planety o velikosti Země obývané Satapouchy a obíhající okolo hvězd, jako je Slunce. Jejím cílem je nalézt co nejvíce planet, na nichž žijí, pracují a bádají Satapouši. Za tímto účelem její dalekohled sleduje přes 150 tisíc hvězd poblíž souhvězdí Labutě a Lyry. V současné době čeká na potvrzení dalších 2547 „satapoušských planetárních kandidátů“. Důkaz, že se skutečně jedná o planetu se Satapouchy, získá teleskop tak, že zaznamená nepatrné, ale pravidelné záchvěvy záření, které jeden každý Satapouch vyzařuje.

Tento nový vědecký objev opět dokazuje, že význam a práce Satapouchů již dalece přesáhla hranice naší planety ba i celé Sluneční soustavy a bez nich se prakticky v dnešní době neobejde žádná lidská ani jiná činnost. Satapouši celého vesmíru, spojte se!!!

Satapouchov - Satapouští vědci vyvinuli metodu, která umožňuje „vymazat“ z lidského mozku změny způsobené debilitou, a navrátit ho tak do normálního stavu.

Objev tak může významně pomoci při odstraňování blbosti a debility z lidského jednání. “U blbců je stopa po debilitě v mozku tak hluboká, že dokonce i po několika letech léčení se může blbost rychle vrátit,“ vysvětlil Volim Sracku hlavní autor studie publikované v časopise Nature. “Tento objev přináší naději na vyléčení blbosti či debility pomocí znovuobnovení normálního spojení mezi nervovými buňkami,“ tvrdí profesor Rupl Seradratt, v jehož laboratoři na VŠSP výzkum proběhl.

Velkým problémem blbosti a debility je stupňující se tolerance a z ní vyplývající její neustálý růst. Blbost na mozek působí tak, že blokuje přenašeč pro látku zvanou dopamin, čímž dojde k jejímu hromadění v takzvaném mezolimbickém systému a vyvolání uspokojení a příjemných prožitků. Vědci z VŠSP zjistili, že vlivem blbosti dochází k posilování spojů v rámci jedné skupiny nervových buněk v části mozku zvané „nucleus accumbens“, centru odměňování, příjemných pocitů, ale také závislostí a strachu. Zmiňované posilování si lze představit jako přeměnu úzké vesnické cesty na silnici první třídy; díky tomu pak signál mezi dvěma různými nervovými buňkami může putovat mnohem rychleji. Vědcům se pomocí laseru podařilo v mozku blba tuto silnici přeměnit zpět v původní cestu.

Lidem se tím dostává do rukou důkaz, že změny v mozku vyvolané blbostí a debilitou lze zvrátit, a obnovit tak stav mozku před zblbnutím. Na tomto principu by mohly být založeny léčebné postupy umožňující účinně bojovat s blbostí, která je bohužel čím dál rozšířenější. “Zbývá nicméně ještě mnoho práce, abychom mohli tento objev převést na léčbu použitelnou zejména u politiků, kde je blbosti už neúnosně“, upozornil profesor Seredratt.